El Lisickij

El Lisickij
El Lisickij v roce 1914
Narození	10.jul. / 22. listopadu 1890greg. Počinok
Úmrtí	30. prosince 1941 (ve věku 51 let) Moskva
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Donský hřbitov
Alma mater	Rižská technická univerzita Technická univerzita Darmstadt
Povolání	malíř, architekt, grafický designér, fotograf, návrhář písma, učitel, designér, typograf, kreslíř a výtvarník
Manžel(ka)	Sophie Lissitzky-Küppers
Děti	Jen Lissitzky
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

El Lisickij (Эль Лисицкий), vlastním jménem Lazar Markovič Lisickij (Лазарь Маркович Лисицкий) (23. listopadu 1890 Počinok – 30. prosince 1941 Moskva)^[1] byl ruský a sovětský výtvarný umělec. Byl malíř, architekt, designér, učitel, architekt, typograf a fotograf. Patřil k nejdůležitějším osobnostem ruské avantgardy počátku 20. století, spolu se svým učitelem Kazimirem Malevičem založil umělecký směr suprematismus. Pro Sovětský svaz navrhl četné výstavní expozice a propagandistické materiály. Jeho práce ve značné míře ovlivnila Bauhaus, konstruktivismus a hnutí De Stijl. Experimentoval s produkčními technikami a stylovými prostředky, které později ovládly grafický design 20. století.

Celá Lisického kariéra byla ve znamení jeho víry v umělce jako prostředníka změny, později zformulována jeho prohlášením: das zielbewußte Schaffen (Tvorba záměr směřování). El Lisickij jako Žid začal svou kariéru ilustrováním jidiš dětských knih ve snaze povznést židovskou kulturu v Rusku, v době, kdy země procházela velkými změnami a rušila antisemitské zákony. Ve svých patnácti letech začal učit, v čemž různými způsoby pokračoval po většinu života. Během let učil na různých pozicích, školách a uměleckých uskupeních, myšlenky rozšiřoval a předával v razantním tempu. Toho se držel když pracoval společně s Malevičem na vedení suprematistické výtvarné skupiny UNOVIS, když připravoval různé vlastní suprematistické série, Prouny, a dále i v roce 1921, kdy přijal pozici ruského kulturního velvyslance ve výmarském Německu, kdy ovlivňoval a spolupracoval s důležitými osobnostmi Bauhausu a hnutí De Stijl. Ve zbývajících letech přinesl významné inovace na poli typografie, výstavnictví, fotomontáže a knižního designu, které mu přinesly mezinárodní uznání. Pokračoval i v roce 1941, kdy téměř na smrtelné posteli navrhl jednu ze svých posledních známých prací – sovětský propagandistický plakát vyzývající lid, aby vyrobil více tanků pro boj proti nacistickému Německu.